Opravování a zvelebování klubovny

JAK JSME OPRAVOVALI KLUBOVNU

Na konci velkých prázdnin roku 2004 jsme dostali od města jako skauti do vlastních rukou konečně naši vlastní klubovnu. A protože, než se v ní začneme scházet, musí se trochu opravit a hlavně vymalovat, tak jsme se do toho pustili. A chtěl bych vás seznámit s tím, jak to tam probíhalo. Všechno začalo na skautské radě pořádané u náčelníka a po té jsme se šli do klubovny podívat. Po zhodnocení situace jsme se domluvili že v pondělí 24. 9. 2004 se do toho pustíme.
Jak jsme si řekli, tak se udělalo. V pondělí v 9:00 hodin stála před klubovnou nevelká skupinka odvážných a pro svou věc naprosto zapálených skautů a skautek a taky tam byla jedna světluška (Bob). Všichni vyzbrojeni špachtlama a malířskýma štětkama jsme netrpělivě očekávali příchod náčelníka, páč on byl jediný, kdo vlastnil klíč od našeho sezamu. Když přijelo ke klubovně zelené fáro, nikdo nepochyboval o obsazení tohoto vozidla. Když se konečně otevřely dveře od auta, vypadly nejprve kýble se štětcama, pak pytel s barvou a teprve potom jsme uviděli vysmátého náčelníka, který nás přivítal slovy: „Zdar partia, tak co, dem na to?“
Po vstupu do klubovny jsme začali špachtlama zeškrabávat starý nátěr. Náčelník zatím v koupelně míchal barvu a skautky šly čistit chodník a zahrádečku před klubovnou, neboť to tam bylo jak v pralese boubínském!
Náčelník potom odjel do Bystřice, kde kupoval barvu a taky nechal namnožit klíče od klubovny. A protože se dlouho nevracel, pustili jsme se do malování skautské klubovny samy. Každý nafasoval kýbl, nalél si barvu, a vzhůru na to. Jenže ouha! Nikdo z nás, co jsme tam byli, dosud nic nemaloval a tak to vypadalo tak všelijak. Zprvu bylo více barvy na nás a na zemi než na stěně, postupně se však začal tento poměr vyrovnávat a pak u některých výjmečných a zvláště zdatných skautů se dokonce stalo, že bylo více na zdi, než v okolí. Ale nikomu to nevadilo a tak jsme to valili jak o dušu a práce nám pěkně ubíhala a vše se bělilo, ale z toho jsme si nic nedělali, protože jsme tu měli s sebou skautky a ty to pěkně vyčistily.
Kol poledne se na nás přišla podívat Hanka. Hned ale odběhla a pak se zase vrátila i s foťákem, že prý je to třeba zdokumentovat nebo co. A tak tam stála a fotila a my jsme malovali a malovali. Pak asi Hance došel film, protože přestala fotit a šla domů. Kolem 1 hodiny přijel náčelník, rozdal klíče, pochválil nás a sám začal dělat stropy. Až jsme vymalovali všechny zdi, rozloučili jsme se s náčelníkem a se skautkama, které tam cosi v rožku šuchtlaly, domluvili jsme se opět na zítřek a šli jsme domů.
Když jsme přišli do klubovny v úterý, nemohli jsme uvěřit svým očím, všechno bylo krásně bílé. Prve jsme si mysleli, že jsme tak dobří, ale pak nám došlo, že náš dobrý náčelník tady byl ještě večer a celou klubovnu znova vymaloval. V úterý se měly oškrábat okna a dveře, aby se mohly natřít a holky čistili a natírali trubky od topení. Tak jsme se do toho vesele pustili. Na čistění oken a dveří jsme měli brusky, kterými to však nešlo ani za nic. I ti nejsilnější ze skautů, kteří to rvali bruskou dobrých 5 minut na jednom místě bez výsledku, se začali poddávat pokušení, že to nejde a šmitec. Holkám se naopak výborně natíralo. To dokazovaly i bílou barvou zalepené jejich vlásky. A předháněly se, kdo bude mít větší melír – nebo aspoň nám to tak přišlo. Pak přijel Libor, donesl prodlušku a kozy, aby se nám lepší brousily dveře, udělil několik pokynů a pak se slovy, že už musí jít, že mu utíkají milióny, odjel. Dali jsme teda dveře na kozy a zkusili to tak ale výsledek byl stejný. Tak jsme se rozhodli, že to necháme náčelníkovy, který to opálí a bude to jedna dvě. Po tomto namáhavém rozhodnutí jsme musili chvilku spočnout a šli jsme zkontrolovat skautky, jestli jim zadanou práci dělají náležitě odborně. Po té jsme začali natírat garnyže jak jinak než na bílo. Nakonec jsme vrátili zpátky okna na svá místa, poklidili a s hřejivým pocitem dobře vykonané práce jsme se rozešli domů. Teď již stačí pokreslit zdi vodovkama různými skautskými a přírodními motivy, zařídit nábytkem a je hotové.

PRVNÍ SCHŮZKA SKAUTEK V NOVÉ KLUBOVNĚ ANEB JAK SE DÁ SHÁNĚT VYBAVENÍ

Tak nám nastal první víkend ve školním roce a my skautky jsme se rozhodly, že se místo našeho tradičního místa konání schůzky na faře přesuneme do nové klubovny v kulturáku, abychom tam pomalu začly uklízet po malování. Grizzly s Kessidym tam ještě dodělávali nějaká výtvarné práce na stěnách, takže se náv v klubovně sešlo opravdu hodně.
Nevíme, jestli nějaká vyšší moc nám zařídilato, že zrovna tento pátek se v kelči konal svoz velkoobjemného a nebezpečného odpadu. S naším úklidem klubovny to zdánlivě nijak nesouvisí, ale opak je pravdou. Při uklízení jsme si uvědomili, že do té klubovny budeme potřebovat taky nějaký nábytek. Skaut je jak známo chytrý a hlavně spořivý, a tak nějakou bystrou hlavu napadlo, obejít hromady velkorozměrného odpadu a mrknou se, jestli tam nebude nějaký nábyteček co by se hodil. Tak jsme obcházely a nestačily jsme se divit, kolik parádních věcí se dá z „odpadu“ vyhrabat. Na dvoukoláku jsme pak před klubovnu sváželi koberce, křesla, gauč, hodiny, obrazy, a podobné věcičky, které budou v budoucnu tvořit zařízení naší klubovny.
Všem lidičkám proto za vyhozené věci mnohokrát děkujeme a doufáme, že Vám bude ctí, že Váš nábytek bude jistě ještě dlouhá léta sloužit v naší klubovně.